Jednoho deštivého odpoledne vezla matka v autě svého malého syna. Jela opatrně, protože mokrá silnice byla kluzká. Najednou syn, který seděl na zadním sedadle, prohlásil:
,, Víš, mami, tak mě něco napadlo."
Matka byla zvědavá, co se mohlo vylíhnout v hlavičce sedmiletého dítěte:
,,A co to je?"
,, Ten déšť je jako hřích a stěrače jsou jako Bůh, který ho
z nás smete."
Když matka překonala údiv, zeptala se:
,, Všiml sis, že kapky nepřestávají padat? Co to podle tebe znamená?"
Dítě nezaváhalo ani na okamžik:
,,My hřešíme dál a dál a Bůh nám pořád odpouští."
Neexistuje žádná kniha, do které by se naše hříchy zapisovaly. Bůh nevede účetní knihy ani seznamy.. Vidí nás takové, jací právě teď jsme a zahrnuje nás bezpodmínečnou láskou.
Bruno Ferrero
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.