O rezavé kleci

23. 3. 2009 19:22
Rubrika: K zamyšlení


Vypráví se jeden příběh o starém kazateli z malého městečka v Nové Anglii.

Byla Velikonoční neděle. Stejně jako každou neděli, i dnes kazatel přišel ráno do kostela sloužit Bohoslužbu.

Ale něco na tom ránu bylo zvláštního. Byly Velikonoce … ale ještě něco dalšího je tu dnes neobvyklého! Kazatel přichází za kazatelnu, v jedné ruce Bibli a v druhé ruce velkou rezavou pokřivenou ptačí klec.

Lidé se na starého pána tázavě podívali – toto je ale opravdu zvláštní začátek velikonočního kázání!

Starý pán postavil klec před sebe na kazatelnu, sám za ní již skoro nebyl vidět. Ti v předních lavicích uviděli na dně rezavé klece třást se strachy, zmateně pobíhat a narážet do mříží několik malých, popelavě šedých ptáčků.

„Včera jsem takhle procházel městem,“ promluvil kazatel, „a potkal jsem chlapce, který nesl tuhle rezavou klec. Vy, kdo sedíte blíže, jste si všimli, že klec má i své obyvatele: jsou tady tři malí vyděšení ptáčci. Včera byli totiž odsouzeni k zániku, ale mně jich bylo líto, a tak se dnes ocitli jako hosté na naší velikonoční Bohoslužbě. Za chvíli budou propuštěni na svobodu, ale nejdříve vám budu vyprávět...

Když jsem včera zjistil, jaké s nimi má ten hoch úmysly, bylo mi jich líto. Možná jsem již moc starý a přecitlivělý… ale ti tři ubožáčci, třesoucí se chladem a strachem, mě včera dojali až k slzám.

Zastavil jsem totiž toho chlapce a zeptal se: „Co to máš, synku?"
„Jen pár starých ptáků,“ odpověděl.
„A co s nimi chceš dělat?“ zeptal jsem se.
„Vezmu je domů a budu si s nimi hrát,“ odpověděl hoch. „Budu je dráždit a vytrhávat jim peří, aby se mezi sebou porvali. Vsadím se, že se dobře pobavím!“
„Ale dřív nebo později jich budeš mít dost a přestane tě to bavit, nebo ne? Co uděláš potom?“
„Ále, mám i pár koček,“ řekl malý chlapec. „Rády si na nich pochutnají, dám ty ptáky jim!“

Tak malý hoch a již taková krutost! To víte, velmi jsem se zarazil. Ani jsem nevěděl, co mu mám na to říci. Snad… jsme my jako malí kluci přece takoví nebyli! A tak jsem mu řekl: „Kolik chceš za ty ptáky, synku?“
„Coo??!!! K čemu by vám byli, pane? Jsou to jen obyčejní ptáci z pole. Ani nezpívají - a vůbec nejsou ani pěkní!“
„Tak kolik, hochu?“ zeptal jsem se znovu.
Chlapec si mě přeměřil pohledem jako bych byl blázen a povídá: „Deset dolarů!“
Nepřemýšlel jsem o té ceně, sáhl jsem do kapsy a vytáhl desetidolarovku. Dal jsem mu ji, ten přede mě postavil klec a rychle utekl.“

Kazatel vzal klec a popošel k oknu. Položil ji na parapet, otevřel okno, otevřel dvířka klece a natočil ji tak, aby ptáci měli volnou cestu ven. Z druhé strany ťukal na mříže a za chviličku již ptáci s radostným zaštěbetáním vylétli na svobodu.

--------------------------------

Pastor se vrátil za kazatelnu, usmál se a pokračoval: „Budu vám teď vyprávět jiný příběh…“

„Jednoho dne spolu mluvili Ježíš a ďábel. Satan se právě vrátil z obhlídky svého díla zkázy a škodolibě se vychloubal:
„Vidíš to, Bože? Každého člověka umím chytit do svých pastí. Kolik je lidí na světě a každý se do mých osidel nachytá!“ posměšně se chechtal a s pohrdáním se díval na Ježíše a Boží stvoření. „Nastavěl jsem pasti, staré osvědčené návnady. Věděl jsem, že neodolají!. Teď je mám všechny v hrsti!"
„Co s nimi budeš dělat?“ zeptal se Ježíš.
„Chaa! Budu si s nimi hrát!“ zasyčel ďábel. „Budu je učit, jak mají nenávidět! Jak se rozvádět, jak škodit. Naučím je pít, kouřit, proklínat. Naučím je, jak vynalézat pušky a bomby a navzájem se zabíjet. Už se těším na tu zábavu!“
„A co uděláš potom?“ zeptal se Ježíš.
„Zabiji je!“ hrdě se vypnul Satan.
„Kolik za ně chceš?“
„Snad bys ty lidi nechtěl?! Není v nich ani špetka dobra. Když si je vezmeš, budou tě jen nenávidět. Poplivají tě, budou tě proklínat a zabijí tě! Určitě je nechceš!“
„Co za ně chceš?“ zeptal se Ježíš znovu.
Satan se podíval na Ježíše a s úšklebkem a pohrdáním zasyčel: „Každou tvou slzu a všechnu tvou krev!“
„Máš to mít!“ odpovědl mu Pán ... a zaplatil.

--------------------------------

Kazatel šel znovu k oknu, kde předtím nechal prázdnou klec, zvedl klec do výšky, aby všichni viděli otevřená dvířka.

„Cesta je volná, Ježíš zaplatil i za vás!“ řekl starý pán se slzami v očích, se slzami radosti…

Bylo Velikonoční nedělní ráno.

Zobrazeno 1021×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková