Interview s Bohem

„Pojď dál,“ řekl Bůh. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?“ 
„Jestli máš čas,“ řekl jsem. 
Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?“ 
„Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“ 
Bůh odpověděl: „Například to, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli. A když jsou dospělí, zase touží být dětmi. 
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali mnoho peněz. A pak zase utrácejí mnoho peněz za to, aby si dali do pořádku své zdraví. 
Překvapuje mě, že se tolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost. A tak vlastně nežijí ani v přítomnosti, ani pro budoucnost. 
Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli zemřít, a pak umírají, jako kdyby nikdy nežili.“ 
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“ 
Bůh se usmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. 
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. 
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen spravedlivě, sám za sebe, ne proto, že se jevil před lidmi jako lepší nebo horší.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo nežije jen pro sebe, ale pro Boha a pro druhé. 
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem hluboká zranění, ale trvá někdy mnoho let, než se taková zranění uzdraví. 
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. 
Chci, aby poznali, že jsem Bůh, který o nich všechno ví, a přesto je miluje. Ale málokdo z nich chce opravdově milovat mě, jen málo lidí mi dovolí, abych změnil jejich život, tak jak bych chtěl. Úzká je cesta, která vede k životu, ale málokdo po ní jde. Široká je cesta, která vede do záhuby, a kráčejí po ní mnozí.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami se musejí naučit odpouštět.“
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. 
Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá. 
A Bůh odpověděl: „Kdykoliv. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“
„A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým.“ (Jeremiáš 29,13)